Poslední fotka, vše balím, je tma, krásná tma do modra,

seběhnu dolů, otočím se, zůstanu stát, ticho a modro do růžova,

klekám si tohle si odvezu, postavím stativ pět vteřin víc nemám jedno cvaknutí a vezu si domů zázrak v modré hodince..

Nasazuji čelovku, je tma, běžím jak hbitá stařena..

Slyším kroky, bojím se, čím rychleji běžím, tím zvuky slyším víc..

Vidím auto, dobíhám jazyk na vestě..

Stojím zvuk se zastaví..

Šplouchání nedopitého čaje...

Taky se rádi bojíte..

Zimní Lofoty byly popsány už mnohokrát.

Nedivím se mají svoje kouzlo, jsou tak fotogenické, že vám zima nevadí a naplňuje vás to, tak jako když zdolávate nějakou překážku..
Magie Lofot je v jejich průzračnosti a to v podstatě za každého počasí, je jedno, že prší, fouká vítr, sněží..Pořád se dá fotit, o to cennější fotky jsou..
Snadná kompozice to je tak příjemná práce, člověk se jen pootočí a už vidí další a další kompozice, popředí, voda, skála to baví!
Malebné červené domečky, s růžovým svítáním až se zajíkáte tou nádherou!!
Již teď mám s Danem Řeřichou plán na rok 2021, skvělé ubytování s výhledem na moře fotit se dá z okna!..😉

Sedím ve škole v lavici a smolím slohovou úlohu, cestuju tuškou po papíře a neskutečně si vymýšlím.

To, že o mnoho let později se slovní úloha začíná plnit, na to si často vzpomenu..
Dnes cestuji a můj nejlepší kamarád je foťák.
Cestuji se skupinou a někdy i sama se sebou, je dobré být sám. Hodně se dovíš, například jak se štveš jak si nerozumíš, jak si medíš a jak se nesnášíš. Je dobré být sám..