Točí se stříbrná obruč, točí se tam a točí se zpět. Pojď dál. Dívej se, jak tančím, jak se obruč blyští ve světle slunce nad horami.

Taneční kroky byly stále pomalejší. Rej odlesků brzdí silný vítr, který rozdmýchá barevné praporky.

Hory mají sundané kapuce a přesto cítím pálící mráz. Jsem bílý plamen. Otvírám dokořán brány severního větru, štědře rozdávám z pokladnic chladu, rozhazuji ledové drahokamy plnými hrstmi. Přináším život a přináším zmar. Hledím skrze led a sníh, na mrtvé minulých dob, kteří odpočívají v chladných horách!